Miloš Raonic: pod povrchem

Autor Vivienne Christie, 23 Květen. 2017

Tenista s nejlepším servisem na světě, finalista Wimbledonu z roku 2016 a současná světová trojka – to jsou hlavní fakta, která si většina fanoušků spojí s Milošem Raonicem. Následujících 10 informací ale možná o inteligentním Kanaďanovi nevíte.

Jeho zarputilost pochází už z dětství

Narodil se v Podgorici v Černé hoře. Když byly Raonicovi tři roky, jeho rodiče Dušan a Vesna se rozhodli přestěhovat (spolu se Milošovou sestrou Jelenou a bratrem Momirem, kteří jsou oba starší) do Ontaria v Kanadě. Přestože tenis poznal už velice brzy, až do osmi let ho nebral nijak vážně. Jenže jeho talent a odhodlání se brzy ukázaly v plné síle. Mladý Miloš vyrážel bez vyjímek brzy ráno nebo pozdě v noci trénovat s „robotem“.

Přísná rodina

Miloš je rodinný typ a s rodiči je v kontaktu každý den. Ať už jde ale o 30 minut nebo 30 sekund, tenis je málokdy tématem jejich hovoru. Od prvních krůčků ve sportu trvala Raonicova rodina na tom, že jeho tenisový vývoj nechá na trenérech. Když s ním mezi turnaji cestoval jeho otec Dušan, zkoušel syna spíše z matematických rovnic než z tenisové taktiky. Není tak bez překvapení, že Raonic děkuje své rodině za veledůležitou pokoru v každé situaci.

Nejúspěšnější Kanaďan v historii

Už když v roce 2011 vyhrál titul ATP v San Jose, stal se prvním hráčem narozeným po roce 1990, kterému se to povedlo. Až dosud nasbíral Raonic osm titulů, všechny na tvrdém povrchu. Rok 2016 začal vítězstvím nad Rogerem Federerem ve finále turnaje v Brisbane a pak se mu povedlo ještě něco významnějšího – na Wimbledonu došel až do finále, čímž se stal vůbec prvním kanadským finalistou grandslamu. I díky úspěchu na londýnské trávě zakončil sezonu jako světová trojka, což je nejvyšší umístění jakéhokoliv kanadského hráče nebo hráčky v historii.

Jeho první láska byla hokej

Raonic překvapivě nebyl na začátku oddán tenisu. Na webu Players‘ Tribune odhalil, že ho „mnohem víc bavil pozemní hokej, což byla jasná volba pro všechny kanadské děti v okolí“. Jenže pod vedením trenéra Caseyho Curtise propadl tenisu. Dostal několik nabídek stipendií na amerických univerzitách a nakonec se rozhodl hrát tenis a studovat finance na univerzitě ve Virginii. Dva týdny před nástupem na školu ale zvolil profesionální tenisovou kariéru.

Zapálený student

Hlubokomyslný Raonic byl dlouho pilným studentem. Jeho rodiče totiž neustále trvali na tom, aby se u tenisu věnoval i poctivému vzdělání. Střední školu dokonce ukončil o rok předčasně. Mimo to studoval i jinak – nahrál si například všechny zápasy Peta Samprase, které si pak do zbláznění pouštěl pořád dokola, aby se jednou svému tenisovému vzoru mohl vyrovnat.

Rozmantiost zbraní

Vždycky čerpal ze své 196 centimetrů vysoké postavy. To mu pomohlo i k 5500 esům, které zatím v kariéře nasázel. Úderný servis je beze sporu Kanaďanovou obchodní značkou – ale zdaleka to není jeho jediná zbraň. Už odmala ho hnala touha zdokonalit se tenisově v každém směru, a tak si v různých obdobích najal Carlose Moyu, Johna McEnroea nebo Richarda Krajiceka, aby pomohli jeho všestrannosti. Zlepšení jeho tenisových schopností pak naplno předvedl v prozatím životní sezoně 2016.

Ředitel vlastní tenisové společnosti

Trenéři, kteří se po boku dlouholetého poradce Riccarda Piattiho u kanadského tenisty osvědčili, jsou dnes spolu s fitness trenéry nebo fyzioterapeuty členy rozpínavé tenisové „firmy“. Jenže je to pořád sám Raonic, kdo celou tuhle organizaci řídí. „Já jsem ředitelem toho všeho,“ pronesl slavně krátce potom, co do svého týmu v roce 2016 přibral jako konzultanta Johna McEnroea. Tahle mistrovská strategie ho dovedla k do té doby nepoznaným výšinám na Wimbledonu a podtrhla Raonicův profesionální přístup, který ho vede k naprosté tenisové dokonalosti.

Umění jako cesta k vyrovnanosti

Před pár lety se Raonic možná celkem omezeně soustředil jenom na tenis, teď se ale snaží o vyváženější životní postoj. Proto se pro Kanaďana stalo další vášní umění. Spolu s přítelkyní Daniellou Knudsonovu tak pravidelně navštěvuje výstavy po celém světě. „Návštěvy galerií mě fyzicky nevyčerpávají, naopak mě celkově uklidňují,“ napsal na web Players‘ Tribune. „To je prostředek odpočinku, který negativně neovlivňuje množství energie potřebnou na kurtu.“

Velkorysá nátura

Když se v roce 2011 vzpamatovával ze zranění kyčle, rozhodl se 21letý tenista spojit svůj život s ideou filantropie. Nadace Miloše Raonice byla oficiálně založená v roce 2012 a její hlavní úkol je pomáhat znevýhodněným mladým lidem v tom, aby se stali plnohodnotnou a produktivní součástí společnosti. Kanaďanova nadace tak financuje třeba Kanadský paralympijský výbor nebo Dětskou nemocnici Holland-Bloorview v Torontu.

Světová jednička? Není to daleko

Raonic otevřeně řekl, že když dal přednost profesionální tenisové kariéře před studiem na univerzitě, jeho cílem bylo dostat se mezi 50 nejlepších hráčů světa.  Jenže teď má 26letý Kanaďan mnohem ambicioznější plány. Když loni zakončil sezonu jako světový hráč číslo 3, zeptali se ho novináři, jestli se teď soustředí na ještě vyšší mety… „To je můj cíl,“ řekl Raonič o pozici světové jedničky webu ATPWorldTour.com. „Od teď musím každý týden vydávat to nejlepší nejenom ze svého těla, ale i z mysli, abych na tuhle metu mohl jednou dosáhnout.“